Analýza bytové situace v Praze: Co stojí za krizí bydlení a jaká jsou řešení?
V této analýze jsme čerpali z veřejně dostupných datových zdrojů, které jsme doplnili zdroji z odborné literatury i veřejných médií. Nejedná se tedy o odbornou či výzkumnou zprávu.
Autoři textu: Václav Orcígr, Jakub Nakládal, Vendula Zahumenská
Krize bydlení je systémová
Urbanista Peter Marcuse a sociolog David Madden představili v relativně nedávné knize In Defence of Housing (česky Na obranu bydlení) pohled na světová města procházející celkovou krizí bydlení, která prostupuje světové metropole od Tokia po Los Angeles. Symptomy této krize jsou podle nich evidentní – domácnosti jsou pod stoupajícím tlakem výdajů na život, bezdomovectví je na vzestupu. Segregace a chudoba spolu s vymísťováním a všeobecnou nedostupností se staly typickými znaky dnešních měst. Městská sousedství jsou transformována spekulativním developmentem, často utvářeným rozhodnutími provedenými v kancelářích půl světa od místa jejich dopadu. Krize bydlení získala globální měřítko – ať už se jedná o světové megalopole či regionální centra.
Dominantní pohled v českém veřejném prostoru je ovšem takový, že krize bydlení je dočasný problém, který mohou vyřešit technokratické nástroje: méně byrokracie, méně regulace pro využití území, kratší stavební řízení, lepší management či lepší konstrukční technologie. Bydlení je viděno jako doména expertů jako jsou developeři, architekti nebo ekonomové. Jak tvrdí Marcuse s Maddenem, technické úpravy v systému bydlení jsou možné a některé z nich jsou jistě potřeba. Celý problém krize je pro ně ovšem výrazně hlubší – vidí jej jako politicko-ekonomický problém, na jehož řešení je třeba širší optika. Sociální konflikty vyvolávané otázkou bydlení se často koncentrují na rozpor mezi bydlením jako každodenní životní potřebou a bydlením jako prostředkem pro profit, jinými slovy jde o konflikt mezi bydlením jako domovem a realitní komoditou.
Bytová výstavba v pražských Kyjích. Suburbanizace je ekonomicky nákladná (velké množství dopravní a technické infrastruktury), ekologicky náročná (rozpínání do krajiny, energeticky neefektivní domy, dojíždění) i sociálně problematická (chybí místa k setkávání a občanská vybavenost). Stavět za městem na zelené louce je ale pro developera jednoduché a levné, zato pro městské rozpočty je to velmi finančně náročné. (Foto: Ekospol.cz)
Globální krize bydlení se nevyhnula ani České republice a Praze, kde v posledních letech rostly ceny bydlení dvakrát rychleji než mzdy. Gentrifikace, tedy revitalizace čtvrtí ústící ve vysídlování původních obyvatel, postupuje v pražských čtvrtích jako Žižkov, Karlín nebo Holešovice vysokým tempem. Původní obyvatelé jsou kvůli zdražování cen bytů i služeb nuceni hledat levnější alternativy na okraji města. Nová výstavba se vyšplhala k cenám okolo sto tisíc korun za metr čtvereční. Na tyto ceny často nedosáhne už ani střední třída a byty jsou tak často kupovány pouze úzkou skupinou obyvatel či velkým kapitálem jako investice. Krátkodobé pronájmy typu Airbnb převzaly nadvládu nad centrem města, které se stále více stává prostorem komerčního turistického ruchu spíše než místem pro každodenní život Pražanů.
V mnohých odborných, politických i mediálních kruzích převládá představa, že k zajištění dostupného bydlení pro Pražany je potřeba hlavně stavět nové byty. A tedy, že je nutné prolomit regulaci výstavby, zjednodušit správní řízení a povolovací procesy a navýšit počty povolovaných staveb ročně řádově o několik tisíc. Investoři tento diskurz přiživují výroky o poklesu zisků a spolu s částí politické reprezentace svalují hlavní vinu na občanské spolky, které podle nich výstavbu účelově blokují.
Bezpochyby je potřeba stavět byty, protože se do Prahy stěhují stále noví obyvatelé za prací. Stejně tak je potřeba odblokovat výstavbu v pražských rozvojových územích (brownfieldech). Tato nová výstavba ovšem musí být vedena za jasných podmínek a regulací, transparentně, a s jistotou, že nové byty skutečně budou dostupné i nižším příjmovým skupinám. Co se týče obviňování občanské společnosti z blokování výstavby, analýza Arniky 2 potvrdila, že za protahování povolovacích procesů nemůžou občanské spolky, ale především nefunkční úřady a komplikovaná legislativa.
Na druhou stranu, počet vystavěných bytů není zdaleka jediným důvodem, proč ceny bytů narostly do závratných výšin. V této analýze jsme se zaměřili na další faktory, často globální fenomény, které sehrávají také významnou roli v cenách bydlení a zároveň nejsou ve veřejném prostoru příliš často zmiňovány. Jedná se například o financializaci bydlení vtělenou do neoliberálního ekonomického systému či nedostatek sociálního a obecního bydlení.
Řešení současné bytové krize v Praze ani ve světě není jednoduché. Všude, kde se daří bojovat s nedostupností bytů, se jedná o komplexní soubor opatření. Základní směřování je ale zřejmé – bydlení se musí pojímat jako základní životní potřeba dostupná všem obyvatelům, ne jako tržní komodita sloužící k ziskům velkým firmám.
