Hospodaření s vodou / LID
Pro stav vody v České republice jsou důležité dvě věci: všechna voda odteče a skoro žádná nepřiteče. Budoucnost je závislá na tom, kolik zvládne česká krajina zachytit deště.
Autor textu: Peter Bednár
Koncept vychází z porovnání odtoku vody. V přírodním prostředí se polovina dešťové vody vsákne, velká část se vypaří a jen 10 procent odteče dál. V urbanizovaném prostředí to je naopak, vsákne se jen minimum, většina vody odteče pryč.
Cílem LID je kompaktní lidské prostředí, které pomocí přírodě blízkých opatření zadrží vodu přímo v místě dopadu srážek. Můžeme tomu říkat „až naprší a neuschne“.
Bude muset zachytit minimálně třetinu navíc oproti současnému stavu. Protože je už pozdě na to, abychom něco udělali s teplotou, která to způsobila, je nutné na její zvýšení adaptovat krajinu.
Hospodaření s vodou je v zahraničí nejčastěji nazýváno Low-Impact Development (LID). Důraz na Development je důležitý, lepší krajina pro vodu není jen o adaptaci postaveného, musí se rovněž definovat, jak stavět v budoucnu.
Přírodní prostředí
Urbanizované prostředí
LID řešení
Konvenční řešení
Jednotlivých prvků jsou desítky – od nákladných a mechanických po levné a krajinné. Fungují na tolika místech, že není nutné je znovu vymýšlet, stačí jen převzít to, co je ověřené. LID má mnoho výhod. Tou první je samozřejmě lepší odvodnění, často v místech, která při srážkách obzvlášť trpí. Voda z asfaltu v městském prostředí má vyšší index znečištění než splašky, a je s ní proto nakládáno jako s toxickým materiálem. LID přístup s tímto počítá a zachytává pomocí přírodních nebo technických filtrů nečistoty před infiltrací do spodních vod. A v místě, kde nadměrná srážka může vyvolat na půl hodiny pohromu, vytvoří LID na pár hodin jezírko.
Rozdíl mezi konvenčním a LID řešením
Budějovická, Praha
Žádné zlepšení zadržování vody v krajině není možné bez omezení plochy pro jízdu a skladování automobilů.
Největší efekt mají opatření v uličních profilech, tedy v prostorech mezi budovami. Uliční síť tvoří typicky třetinu až polovinu městské plochy. Většinou asfaltový povrch je kompletně nepropustný a zvyšuje okolní teplotu.
I na sídlištích je co zlepšovat.
Jižní Město, Praha
LID uliční profil
Typický uliční profil
Stromy v ulicích mají kvůli nedostatečným závlahám průměrnou životnost 13 let.
Ideální pro sběr vody jsou typy uličních úprav známé jako sdílené ulice nebo holandsky woonerf. Jedná se o typ komunikace, kde je celý profil určený pro zeleň, obchody, pohyb lidí a bezmotorovou dopravu. Automobily mohou projíždět i parkovat, ale přednost mají chodci a šířka profilu je regulovaná výsadbou, mobiliářem a stavebními úpravami.
Zachytávání vody pomůže zejména uličním stromům, ty mají hlavně kvůli nedostatečným závlahám průměrnou životnost 13 let. Pokud se v ulici udělá dost místa pro vodu a zeleň, může vzniknout kvalitní prostředí pro pohyb a pobyt všech.
Nejlepší infrastruktura je ta, která se vůbec nemusí postavit.
Představa o ekologickém rodinném domě a neekologickém městě vznikne, když se zaměříme jen na srovnání dvou budov. V tomto srovnání by samozřejmě rodinný dům vyšel lépe, než budova ve městě. Ale kdybychom potřebovali ubytovat stejný počet lidí jako ve městě v hustotě rodinných domů, potřebujeme mnohonásobně více místa, více plochy silnic, více sítí a hlavně, vytvoříme prostředí, kde je vše od sebe tak daleko, že se nelze obejít bez auta. Proto je nešťastné trvat na představě měst na obrovských plochách zanedbané zeleně bez valné ekologické hodnoty. Město, kde každý žije v zeleni, je totiž také město, kde každý musí všude řídit.
