Estetika přestupu na šetrnou mobilitu
Mobilita a dostupnost našich měst a sídel
je základním předpokladem pro účast na
prosperitě naší společnosti. Hospodářství,
efektivita ekonomiky, zaměstnanost,
vzdělávání a potřeby našeho denního
života jsou závislé na spolehlivě fungující
dopravní infrastruktuře.
Autor textu: Petr Kropp
Většina dopravních systémů, které byly po druhé světové válce na evropském kontinentě vybudovány, se opíraly o severoamerický vzor
– o maximalizaci individuální dopravy.
Po desetiletí tak vznikal systém městské a meziměstské dopravy, který podle funkcionalistického dopravního a urbanistického plánování se svými technologickými požadavky klíčově ovlivnil výchozí koncepci evropského územního plánování a urbanistickou strukturu sídel.
Od přelomu padesátých a šedesátých let uplynulého století, spojených s razantní suburbanizací měst a krajiny, se tak v zájmu potřeby stále se navyšujících kapacit individuálního bezpečného a plynulého pohybu pro každého člena prosperující poválečné evropské společnosti masivně budovala segregovaná dopravní síť, které bylo obětováno mnoho přirozených urbanistických kvalit městského a životního prostředí. Společenský a ekonomický požadavek kontinuálního navyšování dopravního výkonu individuální osobní i nákladní dopravy a s tím spojená spotřeba ploch, prostoru, dynamika a negativní dopady na životní prostředí – emise skleníkových plynů, škodlivých látek, hluku a spotřeby zdrojů dlouhodobě prokazují tento vývoj jako neudržitelný.
Jak však lze zachovat a zajistit mobilitu lidí a zboží bez dlouhodobé dopravní zátěže pro člověka a životní prostředí?
Tato otázka je jádrem udržitelné mobility. Evropská komise se svým plánem na ochranu klimatu do roku 2050 rozhodla snížit roční emise skleníkových plynů v odvětví dopravy ze současných přibližně 160 milionů tun ekvivalentů CO2 na 95 až 98 milionů tun v roce 2030. Ve své „Strategii pro Evropu neutrální vůči klimatu“ sleduje Evropská komise také cíl dekarbonizovat evropský systém mobility do roku 2050, tj. učinit z něj neutrální skleníkový plyn.
Tato politická rozhodnutí musejí být nyní podpořena ambiciózními opatřeními, aby bylo dosaženo stanovených cílů. Komplexní strategie v oblasti dopravy zahrnuje tyto čtyři oblasti:
01
Omezit zbytečný a neefektivní dopravní provoz.
02
Posun k ekologičtějším druhům dopravy, jako je
železnice, loď, cyklodoprava a pěší pohyb.
03
Zvýšení energetické účinnost.
05
Využívat postfosilní zdroje, paliva, která jsou
neutrální na skleníkové plyny a elektřinu.
Aby byla doprava využívající alternativní paliva poháněna efektivním využíváním zdrojů a nákladově efektivní, je nutné snížit energetickou náročnost celého odvětví. Cílem je více mobility s nižším dopravním provozem.
Neodmyslitelnou součástí udržitelné mobility je veřejná hromadná osobní doprava, která vyžaduje kombinaci opatření, jichž lze dosáhnout pouze integrovaným přístupem, včetně i netechnických dopravních opatření.
Zejména je často nepochopeno vyhnout se dopravnímu provozu. Primárním cílem není zastavit provoz, ale zkrátit dopravní cesty změnou sídelní a výrobní struktury nebo zvýšit využití dopravních prostředků. Jde o větší mobilitu s menším provozem!
Města netvoří pouze funkční prostředí, ale podmínky pro to, co ono prostředí umožňuje. Z monofunkčních nádraží, letišť a městských podzemních drah se tak v posledních třech dekádách na evropském kontinentě stávají atraktivní městské prostory. Omezením jejich monofunkčních dopravních ploch na nezbytné minimum v důsledku moderní technologie řízení provozu, provázání s dalšími typy veřejné dopravy a cyklodopravy, doplněnými o komerční a kulturní funkce a jejich integrace do městských čtvrtí, se tak stávají multimodálními přestupními uzly s vysokým ekonomickým potenciálem, součástí transformace je maximální přívětivost pro uživatele. Estetika příjezdu, odjezdu a přestupu s kombinací služeb, obchodů a kulturní nabídky, jež jsou vyladěné pro požadavky cestujících, vyjadřují ambice navrácení pobytových a zážitkových kvalit do lokalit, které v důsledku po desetiletí upřednostňování individuální dopravy byly pro lidské užívání znehodnoceny.
Spolehlivost a komfort veřejných dopravních systémů pro lidi přívětivém architektonickém prostředí s důrazem na udržitelnost jsou nezbytné pobídky s cílem změnit chování všech uživatelů dopravy ve prospěch šetrného pohybu.
